Tréning pri jazere- Keisui a Aiko

Aiko

S vlkom a tým geninom som sa premiestnila na miesto.
Takže som mala pravdu... si genín... uškrnula som sa.
No dobre... chcem vedieť tvoje meno, podstatu a techniky ktoré ovládaš... povedala som spokojne.

Keisui

"Keisui, Keisui Mayare," odpověděl jsem. "Podstatou mi je suiton a... schopnosti... Řekněme, že krom E jutsu nic," řekl jsem přemýšlivě, protože jsem si nebyl jistý, jak to chtěla vlastně slyšet a co přesně. To bude zvláštní trénink...

Aiko

Povzdychla som si.
Mnom dobre... takže... ukázala som na strom za ním.
Počul si o lezení po strome bez použitia rúk? urobila som pečať a pristúpila k stromu.
Pomali som po ňom vyšla a otočila sa smerom dole.
Pozrela som sa naňho.
Bola som v docela dobrej výške.

Keisui

"Tak trochu," poškrábal jsem se v zátylku. "Pocházím z rodiny, která kočovala s cirkusem... Takové triky se tam používaly normálně, ale nikdy jsem to skutečně nezkoušel..." Um... Myslí to vážně, že je to technika ninjů nebo to je jen cirkusácký trik, který používají. Přemýšlel jsem nad tím, jakže to bylo.

Stál jsem pod stromem, zeshora na mě pokřikovalo pár dalších dětí. Byly mi tak 4 roky. "Pojď za náma nahoru!" Zakřičel na mě jeden z nich. "Jak?!" Zeptal jsem se. "Proboha,... Copak jsi nedával pozor?!" Otázal se mě a seskočil za mnou dolů. Byl o tři roky starší a již těch triků měl v rukávu dost.

"Ummm," probral jsem se ze zamyšlení. Přišel jsem blíž ke stromu a začal koncentrovat chakru do nohou. Přichystal jsem se na to, že se pokusím vyběhnout po kmenu. Rozeběhl jsem se a vyskočil jsem na kmen. Koncentroval jsem chakru, trochu silně, přeci jenom mi nebylo zrovna "13".

Po dvoch krokoch si spadol.

Aiko

Potichu som sa zasmiala.
Mno tak... snaž sa... poškriabala som sa na hlave a sadla si pod duhý strom.
Vlk sa o mňa spokojne oprel.
Predsa... to bol tvoj prvý pokus... zachvíľu by ti to malo ísť... usmiala som sa.

Keisui

Chvíli jsem přemýšlel, jak přesně to bylo. Morda na zadek způsobila menší urychlení přemýšlení. Hlavou mi jen probleskly souvislosti: Strom -> kmen -> chůze -> nohy -> chakra -> rovnováha -> soustředění -> správná koncentrace -> nohy -> kmen -> koruna stromu Nad hlavou se mi objevila rozsvícená žárovička (obrazně myšleno) a já se začal soustředit. Vstal jsem ze země, změřil pohledem strom od koruny po kmen až na půdu a od kořenů až ke koruně jsem si ho pohledem přeměřil znovu. Začal jsem koncentrovat chakru do nohou, koncentroval jsem jí ve velkém množství, dokud mírně nepopraskala půda. Teď by to mělo jít... Znovu jsem se rozeběhl naproti stromu, na koncentraci chakry jsem neubíral, protože jsem si všiml, že během výskoku na strom a dopadem na kmen se koncentrace dost vytratí, a proto jsem spadl jak shnilý plod na podzim. Mělo by to být tak akorát... přemýšlel jsem, ale i přesto to tak akorát nebylo. První krok dobrý, ale druhý krok se vytiskl do kmene a má noha se zašprajcla. I když jsem udělal i třetí krok, tak mě noha zase stáhla zpátky a na zemi jsem tentokrát dopadl hlavou napřed.
Chvíli jsem sebou jen tak cukal, abych se uvolnil. Dopadl jsem na záda a chvíli jen sledoval oblohu. Znovu jsem vstal a poté zase zkusil nakoncentrovat chakru do nohou. Znovu jsem vyběhl proti stromu a znovu jsem se zaměřil na rovnováhu koncentrace, tentokrát už to bylo lepší. Vyběhl jsem několik kroků vzhůru, ale pak mi podklouzla noha a já se s kmenem stromu objal a pomalu sjel dolů. Vytahal jsem si třísky z rukou a jednu z obličeje. Pak jsem si vzpomněl, že hrudník mám taky odkrytý, takže jsem si mohl tahat třísky i z hrudi. Chvíli to trvalo, ale hned jsem se zase vrátil ke tréninku a znovu koncentroval chakru. Vyběhl jsem poté na strom a zkusil to znovu. Tentokrát už to vyjít musí!
První krok, noha dopadla na kmen stromu. Dřevo mírně křuplo, ale první krok následoval druhý, který byl již pevnější a udržel se přesně. Třetí, čtvrtý, pátý,... desátý. Už jsem byl za půlkou, ale nohy již povolovaly, mírně to začalo klouzat. Začal jsem se potit a pomalu málem sjel dolů. Když jsem se pevně zapřel a odrazil se, abych dopadl na větev. Tak tak to vyšlo, ale byl jsem nahoře. "Yattaa!" zvolal jsem vítězoslavně a udělal i vítěznou pózu.

V skutočnosti si urobil maximálne 5 krokov a potom si spadol.

Aiko

Tak ľahko ti to nepôjde... ešte to zkús...Zasmiala som sa a žmurkla som naňho.

Keisui

Další morda, tentokráte už jen a jen horší. Tak tohle vážně nemá cenu... Zakroutil jsem hlavou. Sedl jsem si pod strom a nic jsem nedělal. Jen jsem se opřel a rukama si podepřel hlavu. Zavřel jsem oči a pomalu usínal. Zbytečný výdej chakry... zbytečné lezení po stromech... zbytečná snaha... zbytečnej život... to je teda mizérie! Jedno oko jsem pootevřel a podíval se na Aiko. Mizernej život... Zavřel jsem pootevřené oko. Typická depresivní nálada způsobená něčím jiným než neúspěchem. Nemá to cenu. Rozhodně toho pro ni nemůžu udělat tolik jako Kiba... Proč se tim sakra vůbec trápim?! Vždyť se na takové věci můžu vykašlat!
Otevřel jsem oči, které nevrle pohlížely na svět, ale postupně se v nich projevila změna. No co, pokrčil jsem rameny a jen sledoval Aiko. Dívat se na ní mi nikdo nemohl zakázat, alespoň to jsem mohl. Když ona je tak krásná... já... jen zabedněnec. Zasmál jsem se nahlas. Takže,... zvedl jsem se na nohy a snažil se nasadit kamenný výraz, ale nemohl jsem. Prostě jsem se jako idiot usmíval a neznal jsem důvod. "Aiko-san,... mohl bych Vás požádat o pomoc?" Zeptal jsem se a ruce dal k tělu, stejně jako nohy k sobě, a kdybych se hluboce neuklonil, vypadalo by to spíš, jako bych stál v pozoru.
"Žádám Vás, Aiko-san; pomůžete mi?" Tvářil jsem se rozpačitě.

Aiko

Keď sa zasmial nechápavo som sa naňho pozrela.
Potom prišiel ku mne a žiadal ma o pomoc.
Vlk nespokojne zavrčal, no ja som si už zvykla, že vrčí na každého muža čo sa ku mne priblíži.
Heh... veď preto som tu.. aj keď som myslela, že to zvládneš aj sám.. pretože po tom príde niečo náročnejšie... postavila som sa a čakala čo odomňa vlastne chce.

Keisui

"Umm," znervózněl jsem. Ona je tak... ona je tak, prostě. Sledoval jsem bedlivě Aiko. Pokud na ní chci udělat dojem, musím něco udělat. "Aiko-san, kdo učil Vás?" Zeptal jsem se znenadání.
Já idiot! okřikl jsem se v hlavě. Takové otázky při tréninku, cítil jsem se jako ten největší blb ve vesnici. Kdyby to byla alespoň nějaká otázka typu: "Jak dlouho už je kunoichi, nebo jak se jmenuje její malý přítel." Záblesk hlavě! "Teda, jak se jmenuje Váš malý roztomilý přítel?" podal jsem opravnou otázku a podíval se na vlka.

Aiko

Nevedela som na ktorú otázku mám odpovedať.
Balto... vlk pribehol ku mne.
Mňa... no ja som pôvodne nebola z Konohy... usmiala som sa.
...mala som sen-seia ale to už bolo dosť dávno... Potom ma učil Kiba... založila som si ruky za hlavu.

Keisui

"Aha," zaťal jsem zuby při zmínce o Kibovi. Víc mě ale stejně zaujal Balto. "Balto-kun, doumo," pozdravil jsem ho a šel do podřepu. "Rád Tě poznávám," usmál jsem se na něj. Teď na mě určitě začne štěkat... Asi bych se měl připravit na to, že budu uskakovat. Obličeje se mi zhostil širší úsměv. Byl jsem trochu napjatý, jestli Balto opravdu zareaguje tak, jak jsem si myslel, že zareaguje.

Spoiler:

Aiko

Balto sa naňho tupo zadíval v zmysle: "čo odomňa chce?" a potom sa otočil na druhú stranu.
Eh... Balto nemá veľmi rád... mužov... anime kvapka.
Prepáč mu to ale on nevychádza skoro z nikým...

Keisui

"To je škoda... Baasan by jistě ráda viděla někoho dalšího, krom mě, kdo by jedl její výborné Maso tisíce vůní a chutí. Vlastně, nechtěla byste někdy zají......" zrudl jsem jak rajče. Nechal jsem se trochu unést a málem jsem pozval sensei domů, vlastně jí mohlo dojít: To-to není možný! Nevěděl jsem, co si počít. Sakra! Jsem přeci dospělý! "No, prostě... Nechtěla byste někdy přijít i s Baltem na oběd nebo večeři? Baasan určitě ráda uvidí hosta a můj žaludek si alespoň odpočine od nášupů." Usmál jsem se. Sice jsem se červenal, ale pro jednou jsem se hodlal chovat naprosto dospěle a trochu nezodpovědně.

Aiko

Keď Balto počul slovo mäso okamžite sa nadšene otočil späť a vyplazil jazyk.
Mno... vypadá to, že Balto nieje proti... usmiala som sa a prikývla som.
Jo ale mali by sme sa vrátiť k tréningu...

Keisui

Ona; neodmítla? Nemohl jsem tomu uvěřit. Cítil jsem se trochu, jako by se mi to jen zdálo, ale byl jsem šťastný, hodně šťastný. "Rozkaz, sensei!" Vykřikl jsem nadšeně k souhlasu a vrátil jsem se ke tréninku. Přišel jsem blíž ke kmeni. Pravou rukou v pěst, levou otevřenou, jsem tentokrát začal pozdravem. Tedy úklonem a klasickým pozdravem, který se tak nějak klasicky s tímto rozpoložením rukou dělá. Tedy o dopad ruky sevřené v pěst na plochu ruky rozevřené. "Tentokráte se dostanu na vrchol," prohlásil jsem ke stromu.
Začal jsem s rozcvičením, nejenom protáhnutí nohou, kdy jsem udělal např. úkrok stranou a natažení druhé nohy nebo krok dopředu, pokrčení této nohy a natažení nohy vzadu. Podobná cvičení vystřídala rozcvička s chakrou.
Hlídal jsem si správnou vyváženost vnitřní chakry a snažil se ji co nejpřesněji nakoncentrovat do chodidel. Soustředil jsem se na to, aby chakra proudila do nohou a udržela se v nich. Chakru v nohách jsem poté zaměřil hlavně na chodidla. Po celé ploše chodidel jako souvislou vrstvu, která mi měla tvořit "obuv" z chakry.
Přichystal jsem se k výpadu vpřed, stále se soustředíc na rovnováhu a usměrnění chakry. Bylo to pomalé a spíš jsem vypadal, jako bych cvičil jógu ve zpomaleném režimu. Nemohl jsem nic uspěchat, šlo jen o to si udržet tu správnou vnitřní rovnováhu a aplikoval ji do svého prostředí jako oporu. Tentokráte šlo o lezení na strom, ale soustředit se na tolik věcí zároveň dá zabrat. Nakonec jsem se odvážil a vyběhl jsem proti stromu a vyskočil na jeho kmen. Dost kůry již bylo narušeno předchozími pokusy a tak se na tom rozhodně nic moc nezměnilo, když ta další masa chakry a tělesné váhy dopadla na kmen. Další kusy kůry si jen tak odpadly na zem nebo popraskaly a já se pokusil se na kmeni udržet a vyběhnout k tomu ještě po tom kolmém povrchu nahoru, do koruny stromu, nebo alespoň k jeho větvím.
Na čele se mi již před začátkem tvořily kapičky potu, ale až teď to spíše než-li kapičky byly pořádné kroupy.

Aiko

Na strome si sa konečne udržal, podarilo sa ti to...
Super! usmiala som sa a prišla som k stromu na ktorom bol.
Tákže... prvá časť tréningu je myslím za nami! zaškerila som sa.

Keisui

"A co bude teď?" zeptal jsem se mile. Umm... Že by chůze po vodě nebo po ohni?

Aiko

Mno... najskôr si oddýchni a potom bude chôdza po vode usmiala som sa.
A potom ti pravdepodobne priradia trvalého senseia... mohli by vytvoriť už aspoň prvý tým... zamyslela som sa.